Musím přiznat, že mi bylo jako bych znovu stála před maturitní komisí. Mezi myslivci a zkušenými vůdci jsme byly jednoznačně exoti. Na šoulání a střelbě jsme vzbudily první respekt a tak ze mě tréma začala opadávat. Po pár desítkách metrů stopování na barvě, když jsem z komise co šla za námi zaslechla šepot: fíííííhaaaa, chlapi koukejte na ně!!! sem se uklidnila a stopovalo se nám opravdu skvěle, i když přes stopu v noci drandili divočáci. Po jejich stopě jsme jedinkrát zaváhaly, ale pak už to bylo dokonalé až do konce. Rozhodčí nás moc pochválili a vyzdvihli naší skvělou spolupráci a vzájemnou důvěru a nechali Apple poprvé v životě se seznámit se zastřeleným divočákem. Další disciplínou bylo nahánění a po počátečním vybíhání se Apple ponořila do lesa na takovou dobu, že myslivci jásali a já si jen v duchu říkala, jestli nemám brečet, že se ztratila. V předpisovou dobu přiběhla a mohly jsme pokročit k poslední těžké disciplíně - odložení na 5 minut z dohledu vůdce. Apple to zvládla bez pohnutí a vodění v porostu už byla hračka. Celkově jsme ze dvou disciplín měly plný počet bodů - 4 a na třech disciplínách jsme měly jen o bod míň, než je maximum - 3 body. Jednotlivé disciplíny tedy byly na umístění v první ceně, ale v celkovém součtu po vynásobení koeficienty jsme na 100 bodů nedosáhly o pouhé 2 body. Jsem na tento výkon moc pyšná, bylo to opravdu skvělé završení několikaměsíční práce.
Musím taky napsat, že myslivci, vůdci a hlavně komise mi se vším pomohli, poradili, v lesích nás neztratili a byla s nimi legrace. A gulášek měli tedy opravdu neuvěřitelně dobrý
Takže všem, kdo nám pomáhali moc děkujeme: našemu chovateli Robertovi, který mi radil, Karlovi Břízovi, a mému taťkovi, kteří nám pomáhal s nácviken na střelbu a manželovi Vítkovi, který to všechno s námi přežije a který odpálil tolik petard, že má na dosmrti výmluvu, že neslyšel co mu říkám.